Duchovní život, knihy, názory, komentáře, úvahy, zprávy


Konverze

NA POČÁTKU BYLO SLOVO
Narodila jsem se do pokročilé totality a rozvinutého socialismu v rodině nábožensky i politicky neutrální. Dětství jsem prožila nedaleko Krušných hor v oblasti bývalých Sudent v lázeňském prostředí kolonád a pramenů. Občas se mi vynořila znepokojující otázka, na kterou mi nikdo nedokázal odpovědět. Jak vlastně vznikl čas a co bylo předtím? A co bylo ještě předtím? Někde a někdy muselo přece všechno začít. Ale i před tím začátkem muselo něco být.
O Bohu, víře a křesťanství jsem nic netušila. Jen občas ve škole zaznělo cosi o náboženství jako přežitku, opiu lidu a tmářství, ale vnímala jsem to jako nicneříkající zbytečná klišé. Také proto, že jsem se s nějakým náboženstvím nikde nesetkala. Přestože se poblíž našeho domu tyčil monumentální chrám, u kterého jsem si denně hrála. Něčím mě přitahoval, ale ještě víc strašil a odrazoval. Cítila jsem strach z neznáma. Po přestěhování na okrajové sídliště mi na mnoho let zmizel z očí.
V době dospívání jsem začala hluboce a vášnivě vyznávat bojovný ateismus a dialektický materialismus. Zatímco spolužačky chodily na rande a diskotéky, vysedávala jsem v politické knihovně a hltala poučky marxismu.
Pak jsem odešla do Bratislavy studovat farmacii, ale náhlé zdravotní problémy udělaly za začínající vysokoškolské studentky trosku. Stalo se to na přelomu podzimu a zimy roku 1981. Můj ateismus a materialismus mi byl k ničemu. Pravděpodobnost, že se na školu někdy vrátím, nebyla vysoká. Ale nakonec se to podařilo.
V září 1983 jsem se vrátila do Bratislavy plná nadšení a energie, ale také materialismu a ateismu, v jehož šíření jsem hodlala pokračovat. Bylo mi třiadvacet pryč.
Chodila jsem bratislavskými uličkami a z mysli jako kdyby mi padal nějaký těžký tmavý závoj. Všechno jsem vnímala jinak, intenzívněji, jasněji, barevněji. Zvony zněly vábivě a lahodně, z nitra kostelů a chrámů vystupovala zvláštní magnetická síla, které jsem se bála. Zároveň mě vzrušovala a zneklidňovala. Jako tenkrát v dětství jsem cítila strach z neznáma. Tušila jsem, že se blíží čas mé konverze.
Ale blížil se také písemný test z botaniky. Seděly jsme já a moje spolubydlící každá na své válendě a učily jsme se. Otevřely se dveře, dovnitř vstoupila kolegyně z vedlejšího pokoje s náručí plnou skript a s nešťastným výrazem. "Holky, jdu se ptát."
Nerozuměla, jak vzniká buněčná stěny u rostlinné buňky. Dlužno dodat, že je to opravdu složitý proces o několika fázích. Moje spolubydlící se jí to snažila vysvětlit, ale kolegyně měla ještě bezradnější a nechápavější výraz. Nakonec se do toho zamotaly obě.
Hleděla jsem na ně, zatímco vznik buněčné stěny se mi začal odvíjet v hlavě plasticky jako nějaký film. Viděla jsem před vnitřníma očima zřetelně každou fázi jejího růstu. Moje myšlení bylo neobyčejně jasné a průzračné. Jako kdyby vyletěla náhle nahoru černá opona a z dosud potemnělého jeviště se vylil proud světla.
Nejdřív mě napadlo, jak je možné, že jsem se nakonec uzdravila a ještě vnímám a myslím tak jasně. Mělo to jistě přirozenou příčinu. Došlo ve mně k biochemickým změnám, které upravily v organismu rovnováhu. Muselo to začít nějakou chemickou reakcí, kterou ale musela vyvolat nějaká jiná reakce a tu jinou reakci musela vyvolat zase nějaká předchozí reakce. Co ale vyvolalo tu úplně první reakci? A co vlastně spustilo celý proces vedoucí k mému uzdravení? Kdy, kde a jak všechno začalo? Co bylo na počátku a ještě před tím počátkem? Jak se to mohlo uvést do pohybu?
Náhle jsem pocítila v hlavě a v srdci oslnivý záblesk, zaplavilo mě vnitřní světlo. Jako kdyby někdo škrtl zápalkou. Vnímala jsem intenzívně Boží přítomnost. Můj ateismus se rozsypal jako domeček z karet. Během několika vteřin jsem uvěřila v Boha.
Kolegyně seděly na válendě a dál se dohadovaly, jak vzniká buněčná stěna. Můj život v té chvíli nabral nový směr.
"Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo od Boha. To slovo bylo Bůh."