Duchovní život, knihy, názory, komentáře, úvahy, zprávy


Žalm 107


CHVÁLU VZDEJTE HOSPODINU, PROTOŽE JE DOBRÝ

 

Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý,
jeho milosrdenství je věčné!
Tak ať řeknou ti, kdo byli Hospodinem vykoupeni,
ti, které vykoupil z rukou protivníka,
které shromáždil ze všech zemí,
od východu, od západu, severu i moře.

Bloudili pouští, cestou pustin,
město sídla Božího však nenalezli.
Žíznili a hladověli, byli v duši skleslí.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu,
vytrhl je z tísně, sám je vedl přímou cestou,
aby došli k městu jeho sídla.

Ti ať vzdají Hospodinu chválu
za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
dosyta dal najíst lačným,
hladovým dal plno dobrých věcí.

Seděli v temnotách šeré smrti,
v železných poutech a v ponížení,
neboť se vzepřeli tomu, co řekl Bůh,
znevážili úradek Nejvyššího.
Trápením pokořil jejich srdce,
klesali, a nikde žádná pomoc.

A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu,
zachránil je z tísně:
vyvedl je z temnot šeré smrti,
sám zpřetrhal jejich pouta.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu

za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná:
rozrazil bronzová vrata, železné závory zlomil.

Pošetilci pro svou cestu nevěrnosti,
pro své nepravosti byli pokořeni.
Každý pokrm se jim hnusil,
dospěli až k branám smrti.
A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu,
zachránil je z tísně:
seslal slovo své a uzdravil je,

zachránil je z jámy.

Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství
a za divy, jež pro lidi koná:
ať mu obětují oběť díků,
ať s plesáním vypravují o všech jeho skutcích.

Ti, kteří se vydávají na lodích na moře,
kdo konají dílo na nesmírných vodách,
spatřili Hospodinovy skutky, jeho divy na hlubině.
Poručil a povstal bouřný vichr,
jenž do výše zvedl vlnobití.
Vznášeli se k nebi, řítili se do propastných tůní,
ztráceli v té spoušti hlavu.
V závrati jak opilí se potáceli,
s celou svou moudrostí byli v koncích.

A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu,
vyvedl je z tísně: utišil tu bouři, ztichlo vlnobití.
Zaradovali se, když se uklidnilo,
on pak je dovedl do přístavu, jak si přáli.
Ti ať vzdají Hospodinu chválu

za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná,
ať ho vyvyšují v shromáždění lidu,
v zasedání starších ať ho chválí!

Řeky mění v poušť a vodní zřídla v suchopáry,
solné pláně v žírnou zemi pro zlobu těch, kdo v ní sídlí.
Poušť v jezero mění a zem vyprahlou ve vodní zřídla.
Tam usadil ty, kdo hladověli, zbudovali město, sídlo Boží.
Pole oseli, vinice vysázeli, sklidili úrodu hojnou.
Žehnal jim a velmi se rozrostli, ani dobytka jim neubylo.

Jich však ubývalo, ohýbali se pod tíhou zla a strasti,
když je ten, jenž může vylít opovržení i na knížata,
zavedl do bezcestných pustot.
Avšak ubožákům se stal v ponížení hradem
a čeledi lidu rozmnožil jak ovce.
Kdo je moudrý, ať dbá těchto věcí
a Hospodinovu milosrdenství ať hledí porozumět!
(Žl 107,1 - 41.43)