Duchovní život, knihy, názory, komentáře, úvahy, zprávy


Stížnost z poloviny září 2013

20.11.2013 17:24

 

 

 

 

P. PharmDr. ThMgr. Josef Šedivý O.Cr, velmistr Řádu                                                         

Mons. František Radkovský, plzeňský biskup

Mons. Josef Žák, generální vikář Plzeňské diecéze

 

 

Věc: Stížnost na jednání P. M. Chlupsy O.Cr

 

 

Vážený pane velmistře, vážený otče biskupe, vážený pane generální vikáři!

 

Před několika lety jsem napsala panu děkanovi Mgr. M. Chlupsovi O.Cr slušný a zdvořilý dopis, že jsem zasvěcená osoba a spisovatelka, která se v jeho farnosti zdržuje a možná se tam kvůli stárnoucím rodičům trvale vrátím. Navrhla jsem, že bych se mohla přijít představit a nabídnout své služby a hřivny, jimiž sloužím v současné farnosti. Předpokládala jsem, že faráře zajímá, kdo se v jeho kostele a farnosti pohybuje. Odpovědi jsem se nedočkala.

Před rokem jsem potřebovala zjistit, jestli se mše svatá v sousední farnosti Rybáře slouží v kostele nebo na faře. Trpím totiž zdravotními indispozicemi při pobytu v malém prostoru přeplněném lidmi. Pokud se na to předem připravím, je to snesitelnější.

Poslala jsem zdvořilý dotaz mailem, ale odpověď nepřišla ani po urgenci, dokonce ani když jsem vysvětlila důvod, proč se na to ptám. Nezbylo mi než se vléci z nádraží s těžkou taškou a zkusit to zjistit na nástěnce u kostela. Musela jsem to luštit pomocí světla z mobilu, protože už byla tma. Nakonec to dopadlo tak, že jsem už toho dne neměla sílu na mši jít.

Opravdu nechápu, proč pan děkan nemohl aspoň jednou větou odpovědět. Já musím odpovídat denně na maily studentů, stejně tak ostatní zaměstnanci nemohou ignorovat dotazy klientů. Jinak bychom riskovali nepříjemnosti s nadřízenými a ztrátu zaměstnání.

Ještě mě napadlo panu děkanovi napsat, jaké nepříjemnosti mi způsobil. Doufala jsem, že konečně pochopí, že jedná nezdvořile. Následující den kontaktní mail z farního webu zmizel.

Na jaře tohoto roku jsem napsala na osobní web úvahu o církevní komunikaci a informovanosti a jako příklad jsem uvedla zkušenosti s jistým nejmenovaným děkanstvím, které neodpovídá na maily. Možná to nebyl nejlepší nápad, ale za vším, co jsem tam napsala, si stojím. Připouštím, že jsem se mohla dopustit drobných omylů a nepřesností, protože nejsem místní a do situace detailně nevidím. Článek přikládám.

www.tetivova.webnode.cz/blog/

Když jsem se na Zelený čtvrtek před mší v kostele Máří Magdalény modlila, pan děkan Chlupsa vyšel ze zpovědnice, nedbal, že se modlím, a verbálně mě napadl, obvinil mě ze lží, urážek a pomluv. Než jsem stačila cokoliv říct, odešel, protože za chvíli měla začít mše. Domnívám se, že kostel jako posvátné místo není vhodný k řešení nedorozumění a sporů, zvláště ne těsně před mší, navíc na památku Večeře Páně.

Poslala jsem mu mail s dotazem, co v tom článku bylo konkrétně lživé, urážlivé a pomlouvačné, ale jako vždy neodpověděl.  Koncem května jsem mu napsala dopis, který přikládám, včetně následující korespondence.

Požádal o písemné potvrzení od mého zpovědníka, že chodím ke svátosti smíření, jinak mě nepřipustí v kostelích, které spravuje, ke sv. přijímání. Můj farář a zpovědník, ústecký arciděkan P. Miroslav Šimáček mi napsal vyjádření, i když se chování a požadavku tohoto kněze podivil.

Koncem června ještě před zasláním vyjádření P. M. Šimáčka jsem panu děkanovi Chlupsovi zaslala potvrzení o mém zasvěcení konaném 11. 8. 2009 v biskupské rezidenci v Litoměřicích s podpisem litoměřického biskupa Mons. Jana Baxanta. Pan děkan odepsal, že je tam starší datum, a obvinil mě, že se za zasvěcenou osobu vydávám.

Poté jsem mu zaslala vyjádření od P. Šimáčka, kde je uvedeno, že jsem zasvěcená panna Litoměřické diecéze. Pan děkan mě však i po obdržení potvrzení od P. Šimáčka znovu obvinil, že se za zasvěcenou osobu vydávám (viz dopis z 15.8.). To by ovšem znamenalo, že mě za ni vydává i můj farář.  Další otázkou je, jestli pan děkan toto obvinění sdělil jen mně, nebo to říká ještě jinde.

Dále upozornil, že moje dopisy předal své pastorační radě. Ty lidi vůbec neznám, oni neznají mě. Nevím, jestli má kněz právo dávat k dispozici osobní korespondenci bez souhlasu pisatele úplně cizím lidem. Nejde sice o zpovědní tajemství, ale nějaká zásada mlčenlivosti dodržovaná v jiných profesích by snad měla platit i zde.

Z korespondence dále vyplývá, že Mgr. Chlupsa sděluje a zřejmě šíří dál subjektivní domněnky o mém duševním a zdravotním stavu. Nechám stranou, že mám za sebou 25 let praxe v lékárně a zdravotnickém školství, kde by se nikdo duševně nemocný ani psychopat neudržel. Ale i kdyby tyto domněnky byly správné, pan děkan nemá právo je sdělovat cizím lidem, navíc ve farnosti, kam se chci trvale vrátit, abych pomohla stárnoucím rodičům.

Dále mě obvinil z pýchy a pohrdání knězem. V té souvislosti se ptám – kdo neodpověděl na můj první slušný dopis před třemi roky a na mail před rokem? Pohrdání vidím spíše ze strany tohoto řeholníka.

V dopise z 15.8. zdůrazňuje, že mě už bezpečně pozná, přitom se mnou nikdy nemluvil, osobně jsme se nikdy nesetkali.

Dále mě obvinil ze šíření zla, dokonce dvakrát. Použil k tomu větu vytrženou zcela z kontextu. Jedná se o mail, který mi už před mnoha lety zaslal jistý mladý redaktor diecézního tisku. Byl za to napomenut sekretářem P. Martinem Davídkem a biskupství se s tímto problematickým redaktorem nakonec rozloučilo. Přestože jsem Mgr. Chlupsu informovala, za jakých okolností ta věta vznikla, v dopise z 15.8. mi ji znovu zdůraznil. Začínám to už vnímat jako naschvál, zlomyslnost a provokaci.

Za těchto okolností se pro mě stala účast na mši u Máří Magdalény a také v Rybářích zdrojem stresu. Od toho dne, kdy mě pan děkan v kostele verbálně napadl, nejsem už schopna se ani v jednom z těchto kostelů soustředěně pomodlit, přesněji řečeno – bojím se tam chodit. Pro jistotu přicházím těsně před mší a hned po ní prchám. Je to psychicky i duchovně vyčerpávající a hlavně absurdní, že se panna zasvěcená Bohu musí plížit do kostela jako zloděj.

Kdybych jezdila do Karlových Varů jen na dovolenou, neřešila bych to. Ale mám tam starší rodiče, chci se  tam vrátit, doprovodit je a sama tam dožít. Podle bydliště bohužel spadají do farnosti spravované Mgr. Chlupsou.

Nežádám po panu děkanovi duchovní vedení, jak se obává. Žádám vlídné, lidské a křesťanské přijetí farní obcí i s mými dary a handikepy. Dále aby Mgr. Chlupsa začal respektovat můj věk, vzdělání a lidskou důstojnost.

(....)

Pokud jsem se na tomto řeholníkovi dopustila křivdy a nespravedlnosti, jsem připravena se  omluvit, konat pokání a pokud možno to nějak odčinit.

 

V Kristu a s úctou

 

PharmDr.ThMgr. Lenka Kateřina Tetivová OV

 

 

 

6.  Navíc náš Řád si bere za úkol péči o nemocné, potřebné a chudé. Proto ať se jednotliví členové Řádu stále zdokonalují v trpělivosti, pokoře a ostatních ctnostech, aby tak byli schopni co nejvíce pomáhat strádajícím bližním, podle Kristových slov: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali!“ (Mt 25,40).

 

 

7.  Po mnoho staletí se naše zasvěcení nazývalo „hospitálním“. Nebylo to jen proto, že jsme pečovali o nemocné a chudé, ale v lásce Kristově jsme měli otevřeny dveře každému příchozímu. V této tradici pohostinnosti Řád pokračuje i nadále.

 

 

8.  Nejde nám jen o skutky milosrdenství tělesného, ale zejména o potřeby duše, obzvláště formou duchovní péče, hlavně pomocí lidem v rozličných duchovních a psychických krizích.

 P. PharmDr. ThMgr. Josef Šedivý O.Cr, velmistr Řádu     Věc: Ohrazení zasvěcené panny Kateřiny Tetivové vůči jednání křižovníka P.M. Chlupsy                                                    Vážený pane velmistře,moje stížnost na jednání P.M. Chlupsy zůstala bez povšimnutí. Vlastně se nemohu divit, že P.Chlupsa nereagoval na můj dopis z roku 2011 a moje zpočátku slušné a zdvořile formulované maily roku 2012,  když ani jeho představený a jiní církevní představitelé neumí odpovědět na dopis.My zaměstnanci si tohle dovolit nemůžeme, jinak bychom se mohli se zaměstnáním rozloučit. Já musím často reagovat na maily studentů, jinak by si stěžovali. A jejich stížnosti na rozdíl od mé stížnosti na Mgr. Chlupsu by nezůstaly bez efektu. Předesílám, že tak, jak jednáte vy a Mgr. Chlupsa se mnou, ženou v letech (nar.1960) a s akademickým vzděláním, bych si nemohla dovolit jednat se svými osmnáctiletými a dvacetiletými studenty.Ale k věci. Po předběžné konzultaci s církevním právníkem se objevilo podezření, že P. Chlupsa jednal protiprávně.Tím, že předložil mou soukromou korespondenci bez mého souhlasu pastorační radě,    mně neznámým a úplně cizím lidem, porušil kán. 220 CIC, ústavní právo čl. 10 a občanský zákoník:                                                         Ochrana osobnosti§ 11Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.§ 12(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
(2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.
(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.
§ 13(1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.
V dopise uvedl: „Pastorační rada prostudovala Vaši květnatou korespondenci.“  Pokud napíšu knězi osobní dopis nebo mail, kde uvedu něco ze svého soukromí, osobního života nebo nějaké problémy, např. se starými rodiči, očekávám, že mi slušně odpoví. Pokud mu to nestojí za odpověď, očekávám aspoň, že si to nechá pro sebe a  nebude to šířit dál. Nejde sice o zpovědní tajemství, ale podobně jako v jiných profesích by zde měla platit zásada mlčenlivosti. Považuji to za vážný zásah do mé osobní integrity.Dále šíří - jak z jeho korespondence  vyplývá -  subjektivní, ničím nepodložené domněnky o mém  psychickém a zdravotním stavu.  Nechám stranou, že  nemá příslušné odborné vzdělání, aby byl  kompetentní posuzovat něčí duševní nebo zdravotní stav, zvláště osoby, kterou blíže nezná a s kterou nikdy nemluvil. Mám za sebou 25 let praxe v lékárně a farmaceutickém školství. Učím chemii (obecnou, anorganickou, organickou ,biochemii a chemii léčiv), lékárenství, farmakologii a přípravu léčiv. Posuďte sám jako PharmDr., jestli by takový nápor mohla zvládnout duševně nemocná nebo psychopatická osoba. Ale když už mě P. Chlupsa považuje za tak vážně nemocnou, o to více mě udivuje jeho jednání. S nemocnými, ať už duševně nebo fyzicky, se snad jedná jinak.  Ale ještě něco. Chystám se  vydat knihu o uzdravení na přímluvu kněze svaté pověsti P. Ladislava Kubíčka, který byl zavražděn roku 2004 u Litoměřic a jemuž tento Váš kněz nesahá ani po kotníky.  P. Kubíček měl úplně jiné pastorační metody. I když je pravda, že právě asi na tu vstřícnost doplatil. Upozorňuji, že šířením domněnek o mém zdravotním stavu P. Chlupsa tento Boží zásah na přímluvu tohoto svatého kněze zpochybňuje. Zároveň zpochybňuje i obsah mé budoucí knihy. Dále mě obvinil, že se vydávám  za zasvěcenou osobu, přestože jsem své zasvěcení mnoha způsoby doložila. Zatím  nevím, jestli to sdělil jen mně, nebo více osobám - v tom případě je zde podezření z trestného činu pomluvy.Napadl mě verbálně na posvátném místě, navíc těsně před mší na památku Večeře Páně. Od toho dne nejsem schopna soustředěné modlitby - jak v kostele Máří Magdalény tak v Rybářích.Zároveň ztížil můj návrat do farnosti, kde se chci postarat o starší rodiče. Péče o staré lidi je náročná duševně i fyzicky, takže si to za těchto okolností neumím představit.Cítím se vážně poškozená. Zatím budu pokračovat v konzultacích s právníky. Co myslíte, že podniknu pak a jaké to bude mít důsledky, pokud se ještě nějak nedohodneme?V Kristu a s úctouPharmDr.ThMgr. Lenka Kateřina Tetivová OVzasvěcená panna Litoměřické diecéze, spisovatelka, publicistka, učitelka VOŠJežkova 20, 40011 Ústí nad Labem

  P. PharmDr. ThMgr. Josef Šedivý O.Cr, velmistr Řádu     Věc: Ohrazení zasvěcené panny Kateřiny Tetivové vůči jednání křižovníka P.M. Chlupsy                                                    Vážený pane velmistře,moje stížnost na jednání P.M. Chlupsy zůstala bez povšimnutí. Vlastně se nemohu divit, že P.Chlupsa nereagoval na můj dopis z roku 2011 a moje zpočátku slušné a zdvořile formulované maily roku 2012,  když ani jeho představený a jiní církevní představitelé neumí odpovědět na dopis.My zaměstnanci si tohle dovolit nemůžeme, jinak bychom se mohli se zaměstnáním rozloučit. Já musím často reagovat na maily studentů, jinak by si stěžovali. A jejich stížnosti na rozdíl od mé stížnosti na Mgr. Chlupsu by nezůstaly bez efektu. Předesílám, že tak, jak jednáte vy a Mgr. Chlupsa se mnou, ženou v letech (nar.1960) a s akademickým vzděláním, bych si nemohla dovolit jednat se svými osmnáctiletými a dvacetiletými studenty.Ale k věci. Po předběžné konzultaci s církevním právníkem se objevilo podezření, že P. Chlupsa jednal protiprávně.Tím, že předložil mou soukromou korespondenci bez mého souhlasu pastorační radě,    mně neznámým a úplně cizím lidem, porušil kán. 220 CIC, ústavní právo čl. 10 a občanský zákoník:                                                         Ochrana osobnosti§ 11Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.§ 12(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.
(2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.
(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo použít přiměřeným způsobem též pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové použití však nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.
§ 13

(1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
(3) Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo.

 

 

V dopise uvedl: „Pastorační rada prostudovala Vaši květnatou korespondenci.“  Pokud napíšu knězi osobní dopis nebo mail, kde uvedu něco ze svého soukromí, osobního života nebo nějaké problémy, např. se starými rodiči, očekávám, že mi slušně odpoví. Pokud mu to nestojí za odpověď, očekávám aspoň, že si to nechá pro sebe a  nebude to šířit dál. Nejde sice o zpovědní tajemství, ale podobně jako v jiných profesích by zde měla platit zásada mlčenlivosti. Považuji to za vážný zásah do mé osobní integrity.

Dále šíří - jak z jeho korespondence  vyplývá -  subjektivní, ničím nepodložené domněnky o mém  psychickém a zdravotním stavu.  Nechám stranou, že  nemá příslušné odborné vzdělání, aby byl  kompetentní posuzovat něčí duševní nebo zdravotní stav, zvláště osoby, kterou blíže nezná a s kterou nikdy nemluvil. Mám za sebou 25 let praxe v lékárně a farmaceutickém školství. Učím chemii (obecnou, anorganickou, organickou ,biochemii a chemii léčiv), lékárenství, farmakologii a přípravu léčiv. Posuďte sám jako PharmDr., jestli by takový nápor mohla zvládnout duševně nemocná nebo psychopatická osoba. Ale když už mě P. Chlupsa považuje za tak vážně nemocnou, o to více mě udivuje jeho jednání. S nemocnými, ať už duševně nebo fyzicky, se snad jedná jinak.  

Ale ještě něco. Chystám se  vydat knihu o uzdravení na přímluvu kněze svaté pověsti P. Ladislava Kubíčka, který byl zavražděn roku 2004 u Litoměřic a jemuž tento Váš kněz nesahá ani po kotníky.  P. Kubíček měl úplně jiné pastorační metody. I když je pravda, že právě asi na tu vstřícnost doplatil. Upozorňuji, že šířením domněnek o mém zdravotním stavu P. Chlupsa tento Boží zásah na přímluvu tohoto svatého kněze zpochybňuje. Zároveň zpochybňuje i obsah mé budoucí knihy.

Dále mě obvinil, že se vydávám  za zasvěcenou osobu, přestože jsem své zasvěcení mnoha způsoby doložila. Zatím  nevím, jestli to sdělil jen mně, nebo více osobám - v tom případě je zde podezření z trestného činu pomluvy.

Napadl mě verbálně na posvátném místě, navíc těsně před mší na památku Večeře Páně. Od toho dne nejsem schopna soustředěné modlitby - jak v kostele Máří Magdalény tak v Rybářích.

Zároveň ztížil můj návrat do farnosti, kde se chci postarat o starší rodiče. Péče o staré lidi je náročná duševně i fyzicky, takže si to za těchto okolností neumím představit.

Cítím se vážně poškozená. Zatím budu pokračovat v konzultacích s právníky. Co myslíte, že podniknu pak a jaké to bude mít důsledky, pokud se ještě nějak nedohodneme?

—————

Zpět