Služebnice nižší kategorie?

Svatý Otec mluvil v generální audienci 30.12. 2009 o teologovi Petru Lombardském, teologovi z 12.století. Je tam i krátká zmínka o poslání a úloze žen ve společnosti a církvi. Inspirován komentářem sv. Augustina ke knize Genesis, ptá se Petr na důvod, proč došlo ke stvoření ženy z Adamova žebra a ne z jeho hlavy nebo z jeho paty. A vysvětluje: „Byla utvořena nikoli jako vládkyně, ani jako otrokyně, ale jako jeho družka“ (Sentence 3,18, 3).
Tím je řečeno vše a lze to vztáhnout i na společnost a církev. Jak vidno, ve 12. století měli jasno. Také Svatý Otec v tom má jasno. Ale když nahlédneme do různých lokalit naší církve, setkáme se s různými situacemi. Jsou farní obce, kde všichni spolupracují na Božím díle bez ohledu na to, jestli je někdo muž nebo žena. Přihlíží se hlavně ke schopnostem a nadání. Mám samozřejmě na mysli funkce a služby, které nesouvisí s kněžským svěcením. Doufejme, že takových míst je hodně. Jsou ale lokality, kde asi zaspali dobu. A nejen dnešní dobu, ale i 12. století. Anebo nesledují signály z Vatikánu.
Příkladem může být čtení perikop laiky během bohoslužby slova. Kanonické právo uvádí, že muži mohou přijmout lektorát od biskupa předepsaným liturgickým obřadem. Netýká se to jen bohoslovců, jak tomu bylo původně, ale mužů všeobecně. Tedy i těch, kteří žijí v manželství nebo o něm uvažují a do kněžství mají daleko. Pověření ke čtení liturgických textů mohou obdržet i ženy, ale bez liturgického obřadu. Vzhledem k tomu, že liturgické texty dnes čtou běžně muži i ženy, aniž mají nějaké pověření, vypadá to jako bezvýznamný detail.
Lektoři, ať už ustanovení nebo neustanovení, by měli mít základní předpoklady - znalost a meditování Písma, přiměřený hlas, projev a přednes. Nejlepší je, když se dobří čtenáři střídají, aby Boží slovo bylo slyšeno a podáváno různými způsoby. V první řadě by mělo oslovit pravidelné i náhodné návštěvníky kostela. Pokud tam někdo mumlá, čte monotónně nebo nesrozumitelně, nejsem si jista, co to s posluchači dělá. Obávám se, že to s nimi nedělá nic. A některým kněžím, přestože za úroveň liturgického čtení zodpovídají Bohu i církvi, to je asi jedno. Když Marie Magdalská jako první apoštolka hlásala učedníkům, že Kristus vstal z mrtvých, jistě to neříkala monotónně, bez nadšení, tiše a nesrozumitelně.
Bohužel jsem se setkala s farnostmi, kde k ambonu ženy zásadně nepouští - ani ty, které čtou velmi dobře. Radši pověří ministranta, který číst neumí nebo čte průměrně. Pokud je nedělní mše, při níž se čtou dvě perikopy, druhé čtení se prostě vypustí anebo ministrant přečte obě sám. Přestože schopná lektorka sedí nedaleko a pan farář o ní ví. Pokud ji k četbě liturgických textů výjimečně přizve, bývá to několik minut před mší, když zjistí, že mu chybí a asi už nepřijde vhodný ministrant. Považuji to za nedůstojnou situaci. Nevím, jestli se za tím skrývá osobní předpojatost, misogynství nebo mužská ješitnost. Jsou ženy v církvi nadále služebnicemi nižší kategorie, jejichž úkolem je pouze nahrazovat nepřítomné ministranty, kostelníky a muže vůbec?