Duchovní život, knihy, názory, komentáře, úvahy, zprávy


Lev XIII. - prorok i realista

15.05.2011 20:27

Právě uplynulo sto dvacet let od vydání první sociální encykliky Rerum novarum (15.5.2011). Papež Lev XIII. v ní s velkou odvahou odhalil a popsal nejen tehdejší, ale i budoucí problémy společnosti. Upozornil na nedostatky kapitalismu a liberalismu, ale ještě důrazněji varoval před socialismem. Nejen před socialismem radikálním, který později vyústil do bolševického převratu, ale i před tzv. umírněným socialismem, který vychází z materialismu a skrývá v sobě zárodky agrese. Léčit chudobu socialismem znamená podávat lék zhoubnější než vlastní nemoc. Tím ukázal velký prorocký dar, neboť socialismus se tou dobou teprve formoval jako jedno z myšlenkových hnutí.
Lev XIII. byl nejen prorok, ale také realista. Věděl, že mezi lidmi budou vždy rozdíly, co se týče nadání, píle, zdraví, síly, a z toho plynoucí majetková a společenská nerovnost. Je to však výhodný stav, jak pro jednotlivce, tak pro společnost. "Neboť k tomu, aby se opatřily všechny potřeby, vyžaduje si společný život různé schopnosti a různé úkoly; a k plnění těchto úkolů pohání lidi právě nerovnost životního postavení."
Upozornil, že bolest, utrpení a zlo jsou následky hříchu, proto je nelze úplně odstranit. Pokusy socialistů jsou jen marným zápasem proti lidské přirozenosti. "Kdyby lidé zkoušeli a podnikali všechno, přece se jim žádným uměním nepodaří vymýtit z lidské společnosti tyto útrapy úplně. Prohlašují-li někteří, že to dovedou, slibují-li ubohému lidu život bez jakékoli bolesti a strasti, život oplývající pokojem a nepřetržitými rozkošemi, podvádějí jej a klamou. Z toho jednou vypuknou zla ještě větší, než jsou nynější. Nejlépe je dívat se na věci tak, jak jsou, a současně jinde hledat, jak jsme řekli, vhodný lék proti obtížím."
Zdůraznil nedotknutelnost soukromého vlastnictví, které je "v plném souladu s lidskou přirozeností a napomáhá k pokojnému a klidnému soužití." Vždyť i dělník pracuje proto, aby si něco opatřil. Zrušení soukromého vlastnictví povede k potlačení podnikavosti, vyschnou zdroje bohatství, důsledkem bude "tvrdé a odporné otroctví občanů". Otevře se brána různým zmatkům a nepokojům, uzákoní se násilí a nespravedlnost, poškodí to i dělníky, protože ztratí možnost získat majetek a zlepšit si postavení. "Domnělá vysněná rovnost by nebyla ničím jiným než stejnou bídou a stejně nedůstojným postavením všech bez rozdílu."
Socialismus jen podněcuje nenávist mezi chudými a bohatými, jejichž úkolem je spolupracovat. Obě strany mají povinnosti i práva. obě strany. Zaměstnavatel je povinnen dávat dělníkům slušný plat a slušné pracovní podmínky. "Utlačovat pro svůj zisk nuzné a ubohé a těžit z cizí bídy je těžkým proviněním proti Božím zákonům i lidskému právu." Chudí nemají prostředky k obraně, proto "jejich majetek musí být pokládán za o to posvátnější, oč je nuznější."
Dále zdůraznil zásadu solidarity podle slov sv. Tomáše Akvinského: "Jako část a celek jsou jaksi totéž, tak to, co náleží celku, jaksi náleží části." Ti, kdo vládnou, mají hájit celek i jeho části, tedy obecné blaho i zájmy jednotlivců. Bohatí i chudí jsou občany, pravými a živými částmi státu. Proto nelze o jedny pečovat, druhé zanedbávat, všechny je třeba chránit stejně. Zvláštní pozornost patří slabým a chudým, kteří jsou na rozdíl od bohatých bez prostředků.
V našem státě, jak se zdá, funguje solidarita chápaná opačně - chudí, nemocní, postižení a důchodci sponzorují bohatnoucí menšinu.
Církevní dějiny dosvědčují, že pokud církev ignorovala lidské a společenské problémy, řešení se zmocnili různí radikálové a extrémisté, kteří tyto přehlížené problémy zařadili do svých protikřesťanských ideologií. Když církev raného středověku zapomněla na zásadu chudoby, vynořila se hnutí valdenských a katharů. Na podobném principu vznikl marxismus a komunismus. Totéž platí i v současné sekulární společnosti. Jestliže se problémy neřeší normální cestou, nastupují extrémní a radikální řešení.
"Jsou však i četní stoupenci zhoubných názorů, toužící po převratech, kteří jak jen mohou, snaží se vyvolávat zmatky a podněcovat ostatní k násilnostem," upozorňuje Lev XIII. "Neboť občanské převraty rozdělily společnost na dvě třídy občanů; mezi nimi zeje nesmírná propast. Na jedné straně vrstva velmi mocná, protože velmi bohatá; ta má v rukou veškerou výrobu a obchod, ovládá všechny zdroje bohatství, kapitál staví do služeb svého prospěchu a má tak rozhodující vliv ve státní správě. Na druhé straně množství chudých a slabých v strastiplné hořkosti a stále ochotné k převratům." A tak zatímco se příliš velké bohatství hromadilo v rukou malého počtu lidí, trpěly široké vrstvy dělníků stále větší nouzí. "Platy dělníků nestačily k slušné obživě, vyčerpávající pracovní podmínky často ohrožovaly zdraví i mravní a náboženský život. Na dělníka ustavičně doléhala obava z nezaměstnanosti a rodinné společenství se ocitlo v nebezpečí postupného rozkladu."
Lev XIII. si uvědomoval, že dělníci zápasící v prostředí křesťanství vzdálenému potřebují pomoc. Proto naléhavě vyzýval kněze i laiky, aby mezi nimi konali apoštolát. Není tajemstvím, že tehdejší hierarchie spjatá s tradiční monarchií encykliku odmítla.
Analogii se situací dnešních zaměstnanců nelze přehlédnout. Nelze přehlédnout ani analogii s postojem dnešní hierarchie, nakloněné současné vládní moci.

 

Kateřina Tetivová

—————

Zpět