Extroverti neumí komunikovat, ale jenom kecat

Nevím, kdo na to přišel,že extroverti jsou komunikativní a introverti nekomunikativní. On je rozdíl mezi komunikací a kecáním. Komunikace znamená sdílení a výměnu myšlenek, informací, názorů a pocitů mezi dvěma příjemci. Extroverta příjemce příliš nezajímá, je jen terčem a objektem jeho verbální produkce. Extrovert přijde a začne chrlit páté přes deváté, vyjadřuje se nepřesně, ve zkratkách, takže ani příjemce s nadprůměrným IQ nechápe, co tím chtěl básník říci. Introvert je naopak vnímavý, empatický, má dar naslouchat, ale neumí na všechno pohotově reagovat. To je ovšem pro extroverta těžká urážka, často reaguje velmi agresívně a útočně.

 Extrovert nevydrží chvíli být sám, jen tak přemýšlet a pozorovat, potřebuje se na někoho zavěsit, jinak není schopen existovat. Musí na sebe neustále strhávat pozornost, být středem obdivu. Jak malé dítě, které se neobejde bez péče matky, jinak neudělá krok.

To by ještě nevadilo, každý jsme nějací. Ale to jejich urážení, když vám není do řeči, necítíte se dobře, nejste schopni pohotově reagovat na jejich citové výlevy. Nejenže vás nepustí ke slovu, odsunou vás z každé pozice, ale ještě vás pomluví na všechny strany, jací jste sebestřední egoisté, přitom ten egoismus a sebestřednost je na jejich straně, navíc v nápadné a hlučné podobě.

Také v tomto případě platí věta z Bible: Pokrytče, třísku v oku bližního vidíš, ale brvno ve vlastním oku ne!