Duchovní život, knihy, názory, komentáře, úvahy, zprávy


Vyjádření literárního kritika doc. Jaroslava Meda a jedné nejmenované redaktorky nejmenovaného nakladatelství

10.10.2014 23:24

Uvádím dvě přesně opačné reakce na knihu. První je od významného literárního kritika a historika doc. Jaroslava Meda.

 cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Med

Myslím, že v oblasti katolické literatury neexistuje nikdo povolanější.

Vážená paní Tetivová

Teprve předminulý týden jsem dostal po redakci KT Váš balíček s knihami - nevím, kde se toulal.

I když mám kolem sebe hory knih, přesto mě Vaše téma zaujalo, že jsem hned obě Vaše knihy přečetl.

Víte, já se těžko mohu vyjadřovat k tématice zázraků, ale každopádně vnímám P. Kubíčka jako mučedníka a vynikajícího kněze; škoda, že jste se nemohla publikačně projevit v tom čísle KT, jež mu bylo v minulých dnech věnováno.

Mě především zaujala jedna věc: Vaše líčení toho vysilujícího zápasu mezi zdravím a vírou. Domnívám se, že nejsilněji působí nikoliv listy P. Kubíčka, ale především Váš zápas se zdravotními problémy, Vaše hrůzné noční putování okolo Lovosic, to je velmi působivý text, který dokládá Vaše literární schopnosti.

A tak si myslím, že byste mohla a měla psát, máte k tomu předpoklady; méně teologických reflexí a více Vašich osobních střetů s realitou a můžeme být svědky něčeho literárně pozoruhodného.

Ještě jednou děkuji za knížky a přátelsky pozdravuji 

Jaroslav Med

 

Druhá reakce je z roku 2012 na ještě nedokončený rukopis. Nakladatelství jsem tenkrát zaslala právě tu klíčovou kapitolu, kterou pan doc. Med ohodnotil jako literárně nejsilnější a nejpůsobivější. 

         Vážená paní Tětivová,
         pan ředitel mi přeposlal Vámi nabízený text. Je nám líto, ale Váš velice osobní příběh nám nepřipadá vhodný pro knižní vydání (něco jiného je  samozřejmě osobní svědectví mezi přáteli, které může velice oslovit a povzbudit).
         Samozřejmě můžete ještě zkusit oslovit jiné nakladatelství.
 

Myslím, že by mi žádná reakce ani nepřišla, nikdo by se to neobtěžoval číst, natož odpovědět, kdybych to neurgovala přes ředitele nakladatelství. Uvedená reakce pak přišla hned za několik hodin po této urgenci. Z toho je vidět, kolik času tomu dotyčná asi věnovala.

Je to pro českou katolickou literaturu neštěstí, že se o tom, který autor se dostane na knižní trh, rozhoduje tímto způsobem, a nadaní autoři padají pod stůl. 

Jako kdyby nestačilo, že katoličtí spisovatelé nemohli publikovat za komunistů.

Bohužel, jak jsem už napsala jinde, že se dělají prapodivné experimenty s liturgickým čtením a lektory, tak podobné experimenty se provádějí s katolickou literaturou a autory. Církev je jedna velká laboratoř.

—————

Zpět