Duchovní život, knihy, názory, komentáře, úvahy, zprávy


Deník šílené učitelky

Jednoho krásného dne jsem pojala nápad přejít z lékárenství do zdravotnického školství. Někdo se možná diví a mnozí se divili i tenkrát, co mě to napadlo odejít z lékárny. Práce v lékárně je náročná nejen psychicky, ale i fyzicky - hodiny stání a běhání za lékárenskou tárou, práce ve skladu, rovnání léků a přípravků do regálů... Nedělala jsem si iluze, že ve školství to náročné psychicky nebude, ale doufala jsem, že se zbavím aspoň té fyzické námahy. To se podařilo jen částečně. Co je fyzicky obtížné na práci učitelky, o tom se ještě zmíním. Doufala jsem také, že po dvou třech letech, až si udělám přípravy, nebude to už náročné ani psychicky, ale psychická náročnost rok od roku stoupala a s ní objem administrativy.

Nastoupila jsem koncem srpna, kdy je přípravný týden. Tou dobou jsem už nikde nepracovala, vybírala jsem si dovolenou z předchozího zaměstnání a v srpnu jsem už žila z úspor a u rodičů. Po ukončení pracovního poměru jsem si musela také hradit zdravotní a sociální pojištění.

Na personálním oddělení mi řekli, že mohu klidně přijít až 1.září, ale to jsem si neuměla představit. Přijít do neznámého prostředí a hned začít učit. Vždyť bych ani netrefila do třídy.

Tak jsem se tam jen tak bezcílně potácela, koukala, co kde je,  zabydlovala se v kabinetě, aniž jsem měla v těch dnech výdělek a ještě jsem si hradila pojištění. Mohli se mnou udělat aspoň nějakou dohodu o provedení práce, ale na to řeč vůbec nepřišla. Oficiálně jsem měla začít 1.9. Jestli jsem se potřebovala seznámit ještě předtím s pracovištěm, to už byl můj problém.

V laboratořích, kde jsem měla mít část výuky, jsem se vůbec nevyznala, nevěděla jsem, co kde je, navíc tam byl šílený nepořádek. Asistentka totiž dala nedávno výpověď a nechala to tam, jak jí to od ruky odpadlo. Tak jsem se v prvních dnech neměla ani koho zeptat. Úkolem asistentky bylo připravovat věci a pomůcky do praktické výuky, aby vyučující mohl zadávat práci a úkoly. Pro mě jako úplně novou byla nepřítomnost této pracovnice velkou komplikací. Nejenže jsem měla již za dva dny absolvovat první praktikum se studenty, aniž jsem měla představu, co s nimi budu vlastně dělat - byly sice nějaké osnovy, ale jen obecně, na praktickém cvičení si učitel musel stanovit konkrétní náplň sám - navíc jsem neměla zajištěné zázemí a potřebné věci, ani jsem nevěděla, kde je najít. Moje vedoucí, která mě měla do výuky zavádět, místo aby mi něco ukázala, lítala rozzlobeně po laboratoři a nadávala, jaký tam ta asistentka nechala binec.

Přestože jsem byla začátečnice, přidělili mi hned několik odborných předmětů. Z mého titulu usoudili na vysokou odbornost. Usoudili správně, jenom se nedovtípili, že vysoká odbornost neznamená být tažný vůl a každý sebevětší odborník, když přijde do školství, začíná od nuly. Přinesla jsem si řadu vědomostí, informací a zkušeností, ale nepřivlekla jsem si kufr plný příprav.